Vesničan
Zakouřenou putikou se nesla hudba kterou rušil hustý déšť.
Když venku zuří bouře, zdejší lidé se sejdou do společnosti ke kartám, hudbě, pivu a kořalce. Popovídat si s přáteli, připít na zdraví. Často se v hospodách objeví i cizinci. To se pak kolem stolu sejde hodně korbelů, a jejich majitelé poslouchají zajímavé příběhy.
Dnes je také takový den. Od rána je zatažená obloha, skoro celý den prší. Teď k večeru přišla dokonce i bouřka. U jednoho z prázdnějších stolů seděl hnědovlasý trpaslík. Hospodský před něj zrovna postavil korbel piva. Trpaslík potichu komentoval dobu, kterou musel čekat na svůj oblíbený nápoj. Pořádně se napil a utřel si pěnu z vousů. „Ertfurd jsi říkal že se jmenuješ?“ zeptal se nakrátko ostříhaného, hnědovlasého souseda u stolu. „A dozvím se konečně i tvé jméno skrčku?“ pousmál se Ertfurd na trpaslíka. „Draken“ odpověděl. „Tak Drakene, jsi už dlouho na cestách?“ zeptal se Ertfurd a zapálil si dýmku. „Já nejsem tak doslova na cestách. Jdu takzvaně za prací. Nikde se nezdržím déle jak čtvrt roku.“ odpověděl trpaslík a začal se přehrabovat v tlumoku v myšlenkou na tabák. „Ertfurde, co ty děláš?“ zeptal se, když začal cpát dýmku a zároveň se nad touto otázkou zamyslel. Ertfurd je tělesně zdatný, to je vidět. Nevypadá nejchudší. To že sebou nemá žádná zavazadla naznačuje že je pravděpodobně zdejší. U pasu se mu houpal meč. Mohl by žít stejné povolání jako já? Žoldnéř? Trpaslíkovi nepřišlo divné, že ten muž má zbraň. Ve zdejším kraji to bylo docela běžné. Ale takový dobrý meč. To není zbraň jen na okrasu! Tahle řada myšlenek prolétla trpaslíkovi hlavou ještě dříve než stačil Ertfurd odpovědět. „Já jsem dobrodruh. Hledám různý úkoly a plním je. To mi stačí na živobytí. Drakene?“ Trpaslík se otočil se slovy „No, co?“ Nastala chvíle ticha kterou porušil Ertfurd. „Když cestuješ jak říkáš za prací, setkáváš se někdy s hraničáři?“ „Hraničáři“ zopakoval nějakej hlásek. Hodně hlasů utichlo. Hodně očí se podívalo na hošíka který tento název povolání zopakoval. Byl ta malej kluk, kterýho jeho línej otec poslal pro pivo. „Co jsou to hraničáři?“ zeptal se klučina se zájmem. Trpaslík Draken se na něj podíval. „Hraničáři jsou tajemní lidé žijící v lesích, aby mohli varovat zemi před blížícím se nepřítelem. Povídá se o nich že ovládají magii a dokáží mluvit se zvířaty. Za tokových deštivých dnů jako je dnes se občas stane, že se do tmy venku otevřou dveře a mezi futry stojí postava celá zahalená v kápie. Jen do světel uvnitř hospody se mu lesknou pod kapucí oči."
Do hospody se otevřely dveře a venku ve tmě a dešti stojí postava zahalená do pláště. Svit blesku v mracích zvýraznil té temné postavy. Malý kluk najednou vykřikl a utekl někam dál od dveří. Draken sáhl po své dvoubřité sekeře opřené o nohu stolu a nedůvěřivě si prohlížel příchozího. „Nazdar Pailone“ pronesl Erdfurt. „Ahoj bratříčku“ odpověděl onen příchozí když si věšel nepromokavý plášť na věšák.
„Ten protivnej déšť“ pomyslel jsem si. Vydal jsem se ke dveřím nad kterými vysela cedule s nápisem „hospoda“. Otevřel jsem a chvíli zůstal stát mezi futry abych si prohlédnul zdejší lid. Kousek přede mnou stál malej klučina se džbánem na pivo. Docela vyděšeně odběhnul. Nevím kam, ale hádal bych, že dál ode mě. „Nevěděl jsem, že při tý bouřce s kápí přes hlavu vypadám tak děsivě“ pomyslel jsem si a sám se tomu pousmál. Když jsem dával plášť na věšák, ozvalo se mé jméno. „Ahoj Pailone“ pozdravil mě někdo. Otočil jsem se a poznal Ertfurda. „Ahoj bratříčku“
Sednul jsem si k Ertfurdovi a prohlížel si jeho společníka. Byl to trpaslík. Hnědé vlasy i vousy. Pravděpodobně na cestách. Válečník. Bylo by nemožné nevšimnout si jeho typické trpasličí zbraně, dvoubřité sekery. Měl ji opřenou o stůl hned vedle nohy. Urovnal jsem si svoje tmavé, dlouhé vlasy, které nabyli naštěstí díky mému nepromokavému plášti mokré. Ohlídnul jsem se po nějaké obsluze. Hospodský se už šoural k našemu stolu. Objednal jsem si svařené víno.To přijde člověku k chuti vždy po chladné cestě.
„To je Draken“ představil mi trpaslíka Ertfurd. „Buď zdráv Drakene, já se jmenuji Pailon“ odpověděl jsem. Bratr mi půjčil tabák, protože můj byl až moc zvlhlý. Musím si sehnat lepší tabatěrku. Všichni tři jsme pak už sem seděli a vychutnávali kouř z dýmek. Já stále čekal na svařák. Draken se o něčem bavil s Ertfurdem, ale já je moc nevnímal. Prohlížel jsem si lidi v sále. Byli tu převážně zdejší, ale jeden člověk mě zaujal. Na první pohled bylo jasné, že pocházel z daleka. Byl slabě tmavší pleti, ale měl šikmé tmavé oči. Takové jako mají kmeny v jihozápadních pustinách. Sedí tam, nic nepije. Řekli bych že na někoho čeká.
Z pozorování mě vyrušila osoba, která přisedla vedle Ertfurda. Muž s delšími hnědými vlasy. Zbraň nemá. Doteď jsem si nevšiml že by kouřil. „Kluci, já jsem Ersten. Vy jste dobrodruzi?“ začal. „Jistým způsobem ano“ odseknul jsem mu. Už mě začínalo štvát čekání na hostinskýho. Konečně se objevil. Položil mi na stůl džbán vína a kalich na pití. „Konečně!“ neodpustil jsem si komentář na obsluhu. Usrkával jsem horké víno. Vychutnával si chuť koření, a cítil, jak se teplo rozlévá mým prochladlým tělem. Podíval jsem se na ostatní. Draken a Ertfurd se bavili s Erstenem. Nahnul jsem si z poháru, a naklonil se blíž ke svým společníkům. „Co by jste mi odpověděli, kdybych se vás zeptal na támhletoho cizince?“ a kývnul jsem jeho směrem. „Sedí tu už dlouho, když jsem sem přišel, už tu byl“ odpověděl jako první můj bratr Ertfurd. „Zbraň nemá, vypadá jako něčí špeh“ dodal Draken. „Jenže chlápci tohoto typu mívají zbraně hodně dobře schovaný“ konstatoval jsem.
Venku se na chvíli zmírnil liják a do hospody dorazilo dalších několik lidí. Ta hospůdka byla jako kotel. Potichu a nenápadně to tu vřelo. Je jen otázkou času kdy to bouchne.
Jeden chlápek vstal od stolu a dost sebejistě kráčel k Drakenovu stolu. „Ertfurde!“ Tázaný člověk se otočil. „Ertfurde, ty parchante!“ pokračoval chlápek. Hrnul se na Ertfurda. Pailon a Draken vstaly. Nastartovaný chlápek zpomalil a znejistěl. „Tak kámoše si na mě voláš Ertfurde?!“ „Nikoho si na tebe nevolá!“ odpověděl Pailon. „Vysvětli co se děje!“ Nadávky tomu chlápkovy šly, ale něco vysvětlovat? Byl hodně napitej, to bylo vidět. Pletl se mu z toho jazyk. Nakonec z něj vypadlo, že ho prý Ertfurt okradl.
Od stolů se zvedlo několik chlápků. Bylo vidět, že jdou podpořit toho, co se prve hnal na Ertfurda. Vydali se jistým krokem k Drakenovu stolu. Byli čtyři. Když to, pravděpodobně jejich vůdce uviděl, nasadil výtězoslavný škleb. Zamračil se na Ertfurda a vrhnul se na něj přes stůl. A to byla chyba. Jeho chyba. Jak se sápal přes stůl, dostal od Drakena dřevěným korbelem do obličeje. Ta rána ho z desky stolu doslova sundala. Pailon se také chystal zakročit, ale v poslední chvíli si vzpomněl na ty čtyři kumpány. Rychle se otočil.
Rychle jsem se otočil. Už se na nás řítily. Měl jsem to zaregistrovat dříve. S tím nejbližším bych nesvedl nic víc než se mi povedlo. V půlotočce jsem ukročil stranou, a rukou vedenou do jeho zátylku ho poslal do prostoru za mnou. Moje ruka mu přidala na rychlosti a nekontrolovatelně se řítil dál. Zakopl o židli a natáhnul se na podlahu. Kdyby byl střízlivej, měl bych s ním větší problém.
Ersten. Ten vtíravej človíček. Nejprve se choval, jako kdyby se k nám chtěl přidat, a teď se někam vytratil.
Udělal jsem další krok a tak se dostal mezi mě a protivníky stůl. Za zády jsem měl zeď. Jenže oni se rozhodli mi nadběhnout z obou stran. Kdyby se ji to povedlo dostali by mě. Proti jednomu z nich se vrhnul Ertfurd. Proti jednomu byla alespoň nějaká šance. Můj protivník byl bohužel rychlejší i obratnější než jsem čekal. Zaútočil první. Já ani nestihl vykrýt uder. Díky reflexu jsem alespoň trochu uhnul a pěst jen sklouzla po tváři. I tak to byl hodně silný úder. Kdyby se trefil přímo, tak by mě tu křísili. Udělal jsem úkrok zpět a natlačil se blíže ke zdi. Nohou ho kopnul do kolena. To ho na chvíli zpomalilo. Přiskočil jsem k němu a natlačil ho na stůl. Byl oproti mě mohutnej, ale věděl jsem co. Poslal jsem mu slabší úder na krk a hned na to mu zarazil pěst na spodní žebra. Bohužel jsem zas na chvíli zaváhal a ten hromotluk se vzpamatoval a otočil ke mně. Teď jsem nemohl zaváhat! Okamžitě dostal hlavičku. O trochu jsem se od něj vzdálil a poslal mu úder pěstí na obličej. To už se zhroutil na zem. Ohlédnul jsem se rychle po situaci.
Ertfurd na zemi drtil jednoho z protivníků. Kápo těch chlápků se zvedal z podlahy. Chtěl se vrhnout na Ertfurda. Už vyrážel do útoku, ale Draken ho uzemnil židlí. Také oddychoval a rozhlížel se. Trpaslíkův předchozí protivník se ještě napůl plazil po podlaze. A jeho nos krvácel. Ertfurd vstal od skučícího chlápka a vydal se ke stolu. Podíval se na Pailona a Drakena. „Vemte si věci co tu máte a vypadnem“ řekl Ertfurd. „Ale proč? Oni si začaly. Jsme v právu.“ odpověděl mu Pailon. Erdfurd si připnul meč a znovu pohlédl na své druhy. „Tihle chlápci, který jsme teď zbily, patří ke zdejší bandě výtržníků. Ta jejich parta není malá. Takže, radši odtud zmizíme.“ Na to kývl i Draken.
